NIC PROTI NIČEMU TOUR 2007
LÁHOR/soundsystem
nerodinný komediální melodram




Každoroční valašskomeziříčký festival Malé jevištní formy poctil letos LÁHOR/Soundsystem svou předpremiérou první části připravovaného filmu. Inscenace NIC PROTI NIČEMU TOUR 2007 pojednává o srazu sociálně spřízněných problematiků - kdysi adoptovaných, nyní dospělých lidí. Hra byla kvůli omezené minutáži v rámci festivalu sice sehrána bez druhé poloviny, pouze s epilogem, ale nevadilo. Premiéra kompletní verze se odehrála v rámci festivalu Šrámkův Písek 2007. Stejnojmenný film je ve fázi dokončování.













Statement odborné poroty:

Základ inscenace vytváří situace ustavující schůze budoucího občanského sdružení, jehož členy tvoří účastníci internetového chatu pro adpotované osoby. Na půdorysu této situace se rozvíjejí charaktery jednotlivých účastníků schůze, kteří se zároveň poprvé setkávají tváří v tvář. Celá skupina není vnitřně homogenní, vidíme zde redaktorku, která chce o adpci napsat článek a dvojici, která uažuje o adpoci dítěte. Závěr tvoří krádež peněz a společná honička zloděje.
Soubor Láhor/Soundsystem, který tvoří i členové bývalého Dekadentního divadla Beruška vytváří celek inscenace na základě dvou postupů - dohodnutého bodového scénáře a průběžné improvizace.
Porota oceňuje soudržnost improvizovaného celku, přesvědčivost a plasticitu charakterů mnohých postav a jejich vnitřní konzistenci. Vzniká tak inscenace, kterou již nespojuje stejná osobní poetika členů soubor, ale stejná pracovní metoda. V tom vidíme zřetelný posun od poetiky D. D. Beruška k této inscenaci. Společná improvizace členů souboru, která by mohla být problémem, zde neovlivňuje strukturu celku, ale charakteristiku postav a srozumitelnost jednotlivých příběhových rovin.




Recenze Lukáše Nozara pro Britské listy



Recenze (Šrámkův Písek):

Improvizované setkání adoptovaných
Láhor/Soundsystem Hranice v M-klubu uvedl představení nazvané Nic proti ničemu Tour 2007. Herci diváky zavedli na setkání adoptovaných a začali si pohrávat s jednotlivými situacemi a postavami. „Byla jsem okouzlena tím, jak se herci z Láhoru dokáží navzájem vnímat, jak mají představení pod kontrolou. U improvizovaného divadla herci často ujedou. Tady bylo stále napětí. A také dobře zvládli konec - reálný děj se proměnil v metaforu s během po jevišti i hledišti. Jednoduše řečeno: obhájili jste pro mě improvizované divadlo,“ vzkázala Láhoru Veronika Rodriguezová. „Improvizovat by měli lidé, kteří jsou osobnosti. A u Láhoru to funguje velice dobře,“ přidala se Klára Špičková.
Podle Vladimíra Fekara se představení Láhoru stále více přibližují inscenacím s pevným tvarem. „Je to vůbec ještě improvizace?“ ptá se Fekar.

Střípky z prvního semináře:

„Rozhodně je to stále improvizace.
Měli jsme sice bodový
scénář, ale díky němu jsme
pak mohli daleko víc rozehrát
konkrétní situace,“ vysvětlují
divadelníci z Láhoru.



Fotografie nahoře: Vlasta Navrátil















ZE ZPRAVODAJE ŠRÁMKOVA PÍSKU 2007:

VÍME CO, ALE NEVÍME JAK K TOMU DOJDEME
Rozhovor s hercem Petrem Markem

Nakolik je vaše představení založeno na improvizaci a nakolik na pevné situační či textové kostře?
Na začátku víme, odkud kam chceme příběh dovést a víme, přes které scény. Variabilita na scény, které vzniknou zcela volně, je asi 30%, což je asi 25 minut z celého představení. Je domluvené, jaké scény mají jít po sobě a jak se máme dostat ke konci a nahráváme to takhle jako veřejné zkoušky – s každou z nich se představení někam posouvá.

Takže to, co jsme viděli, se dá nazvat zkouškou?
Dá se to tak nazvat, ale zároveň to není přesné, protože publikum vybízí k mnohem zají­mavějším výkonům, než kterých bychom dosáhli na uzavřené zkoušce.

Jak se tyto „zkoušky“ odrážejí ve vaší herecké práci?
Odráží se to tak, že vždy narazíme na nějaký problém, který po představení řešíme – např. tady na Písku jsme po představení vyřešili jednu celou dějovou linku.

Překvapujete se ještě na jevišti, nebo už se znáte natolik, že můžete očekávat re­akce partnerů?
Víme, co můžeme čekat, ale překvapujeme se v procesu provedení. Naposledy se nám například stalo, že díky jedné replice, která měla zaznít vážně, se celý soubor odboural na jevišti. Jde o to, že víme co, ale nevíme jak k tomu dojdeme.
-vok-


Jak to vidí...
Petr Macháček
Totální divadlo. Pro mě vrchol sezóny. Nebo i víc. Protože totální nemá smysl rozebí­rat. Stále ještě (hodinu po) se mi otevírá obloha.


ODPOSLECHNUTO NA DISKUZI S POROTOU

Vladimír Hulec
Improvizované divadlo mě baví. Dnešní inscenace mi přišla obdobně stavěná, jako loňské představení Láhoru. Na rozdíl od loňska ale nemá dramatickou stavbu. Máme pocit, že jde o díl nekonečného seriálu. Jako divák jednoho dílu tápu, co se tam vlastně odehrává. Soubor pracuje s tajemstvím, s náznaky, ale my se nikdy nedozvíme, co se odehrálo, proč tam ty postavy jsou, kdo jsou ti ostatní v jejich skupině. Proč se například herci prezentují jako postavy pod svými vlastními jmény? Tyto otázky, které soubor nastolí, pro mě jako pro diváka nezodpověděl.

Ján Šimko
Téma mi přijde mnohem komplikovanější než v loňském představení. O to těžší je im­provizaci na jevišti udržet. Soubor si to dál zkomplikoval vytvořením paralelních prostorů – kotelny atd. To všecko retardovalo kolektivní práci v prostoru. Proporce jednotlivých motivů nebyly dobře nastavené.

Karel František Tománek
Pro diváka se ztratila možnost být přítomen tomu nejzajímavějšímu, co na improvizaci je, tedy okamžiku nápadu. To se pro mě skoro úplně vytratilo.

Jan Císař
Jakmile je na improvizaci více lidí, je to ohromně složité. Už s šesti, sedmi herci udělat im­provizaci tak, aby fungovala, je těžké. Pokud ji navíc umístíte na jeviště, kde má fungovat jako divadlo, tak se riziko, jestli se to povede nebo nepovede, ještě zvyšuje. Publikum dnes reagovalo v zásadě jen na dílčí repliky. Že by to bylo divadlo, které mě zasáhne, to tedy ne.

Alena Zemančíková
Nejdřív jsem si myslela, že v takhle velkém množství postav vůbec nelze improvizovat, že to odporuje zákonitostem improvizace. Autentičnost mizí, chybí ten dotek s okamžitým nápadem. Mám k velkorysé improvizaci skepsi, kterou mi ta inscenace nevyvrátila.


Franta Zkratka: „Prosím vás, máte tady kotelnu? “











Pod názvem NIC PROTI NIČEMU (TOUR 2008) byla koncem roku 2007 sehrána ještě hranická variace na motivy některých jednorázových premiér minulých let. Příběh učitelského sboru alternativní waldorfské školy, který se vyrovnává s návštěvou anonymně pozvaného team-buildingového týmu. Hamletovský půdorys, současné kulisy.


















Foto: Magdalena Hrubá